Holiday on the Zakynthos - Second half
16:09
Pokračování první poloviny článku, která je napsána zde! Tato polovina bude mnohem víc rozepsaná kvůli dnu, kdy jsme se rozhodli projet celý ostrov.
- 22.9.2015 5. den
Tento den jsme si vybrali jako takový cestovní den. Zařídili jsme si den předem v půjčovně aut jedno z aut, samozřejmě to nejlepší, které tam nabízeli. Takže naším společníkem na cestách, který nás měl všude odvést se stal terénní vůz Suzuki Jimny.
Hned ráno jsme si vyzvedli auto a už nedočkaví jsme se vydali na cestu. Naše první cesta vedla do hlavního města ostrova - Zakynthos. Cesta nebyla nějak moc dlouhá, jelikož je to opravdu jen pár kilometrů od sebe. Zaparkovali jsem na pobřeží a vydali se do centra města, jelikož tam byl kostel Sv. Dionýsa. Slyšeli jsme, že je opravdu krásný, tak to byla náš směr cesty. Stavili jsme se taky v přístavu, kde jsem mohla oči nechat na jedné nádherné výletní lodi.
Jen co jsme si todle všechno prošli, rozhodli jsme se vydat dál na cestu. Trochu jsme se tam zamotali a nevěděli jsme, kam jsme se to dostali, ale ta silnice nás vyvedla na Vyhlídku. Byla to taková menší restaurace nebo možná spíše kavárna, která byla přímo krásně nad městem, takže všichni návštěvníci ho měli jako na dlani. Z toho výhledu jsem byla opravdu nadšená!
Když se nám konečně podařilo se dostat někam na hlavní silnici (na ostrově jsou asi tak 2 hlavní silnice), tak jsme se vraceli zase zpátky směrem k Laganas, tak jsme si tedy řekli, že jako druhý navštívíme nejjižnější mys ostrova Keri. Když jsme tam přijeli, tak jsme byli úplně v úžasu z toho výhledu, těch skal, které koukali z moře a z toho všeho, jak ta krajina vypadala. Byla taková divoká, nedotčená, nespoutaná. Byla to nádherná podívaná. Dost jsem litovala toho, že jsem si na cestu nevzala s sebou botasky a měla jsem jen žabky, které na lezení po těch ostrých kamenech nebyl zrovna nejlepší nápad. Proto jsem se usadila v kiosku, který tam byl připravený pro turisty a svěřila jsem příteli svůj foťák, aby nafotil to, co není z toho místa vidět. Mezitím, co on šel dolů, já jsem si tam našla dva kočičí sympaťáky. Hned mi zabrali kšiltovku, kterou jsem měla do auta a slastně si podřimovali. Když se přítel vrátil, šli jsme se kouknout u kus dál, kde byla voda úplně nádherně azurová!
Další zastávku jsme si zvolili pláž Navagio. Tato pláž je známá vrakem lodi, který je na pláži mezi skálami a hlavně taky díky své barvě vody, která se tam nachází. Ale než jsme tam dojeli, dali jsme si v jedné vesnické taverně oběd, který byl úplně vynikající! Dali jsme si řecká jídla. Přítel musaku a já pasticcio. Po obědě jsme vyjeli dál na naší cestu za vrakem lodi. Když jsme tam přijeli, tak jsme měli akorát štěstí, že tam nebylo moc lidí, protože by pak na nás vyšla řada za dost dlouho, abychom se mohli podívat na ten vrak lodi, protože na něj se dá podívat z malého můstku, který je vystrčený do prostoru, kam se dá chodit tak akorát po jednom přímo do toho rohu, odkud je vidět. Během chvilky jsme dostali na řadu a mohli se kochat tou krásou. Hrozně moc mě zaujala ta barva vody, která v té zátoce byla. Takovou barvu jsem nikdy v životě neviděla!
Po prohlídce jsme pokračovali na sever ostrova. Jako další zastávku jsme si vybrali nejsevernější mys Schinari. Jelikož jsme už viděli ten nejjižnější, bylo dost jednoduché ty dva mysy porovnávat, teda to jsme si říkali cestou, ale když jsme dojeli na místo, tak jsme museli oba souhlasit s tím, že ten severní je úplně něco jiného než ten jižní! Ty skály a ty velké vlny, které se tříštily o ně, až voda v kapkách díky větru dopadala až na nás nahoru. Byla jsem z toho úplně v úžasu a nevěděla, kam se dřív dívat. Na to místě bych dokázala sedět hodně dlouho, hlavně takhle při západu slunce, který měl za nedlouho být, ale to jsme si nemohli dovolit, abychom tam tak dlouho setrvali, tak jsme to přímo při západu neviděli, ale i tak to byl dost velký zážitek.
- 23.9.2015 6. den
Tento den byl spíše takový odpočinkový, hlavně dopoledne, kdy jsme se koupali, teda do té doby než přišel zase nějaký ten déšť, který nás vyhnal. Odpolední program byl už ale jasný. Hodlali jsme se vydat na jedno krásné místo v Laganas, na ostrov, ke kterému vede dřevěný most. Ono se to moc nezdálo, ale i tak to bylo docela daleko po té pláži, když pořád někde člověk kličkuje mezi ostatními, ale už když jsme se dostali do té části pláže, který vedla do malého přístavu, tak jsem byli dost rádi, že už jsme na místě. Hned ten pohled z blízka se mi dost líbil, jelikož jsem si ho už oblíbila z fotografií. Vydali jsme se po mostě a pak po chodech šplahali nahoru, kde nás chlápek zastavil a museli jsme zaplatit vstup. Dostali jsme k tomu pití zdarma na baru, takže jsme si za to něco dopřáli. Ten výhled na Laganas z toho místa byl skvělý, hlavně když jsme mezi těmi hotely hledali ten náš.
Když jsem na baru dopili, tak jsem se vydali na další, který byl dole v zátoce na druhou stranu od města. Ta zátoka na každého musela hodně dobře zapůsobit, jelikož byla úplně úchvatná! Jak byla upravená, nebyla tam tedy písek, ale kameny. Nejvíce na mě dobře působilo to, jak tam byly navěšeny bílé kusy látky, které poletovaly ve větru. Dost mě překvapilo i to, jak tam byla spousta rybek, které začaly dost okusovat špatnou kůži. Prvně to bylo nepříjemné, ale pak to bylo dost zábavné.
Nakonec jsme zašli nakoupit nějaké tu suvenýry pro rodinu.
- 24.9.2015 7. den
Tento den nebyl vůbec výjimečný, jelikož jsme si užívali poslední den u moře. Hodně jsme si to užívali, jelikož to byla opravdu potřeba. Přítel si dal poslední thajskou masáž, tentokrát zad. Trochu jsme si zafotili u moře, abychom si taky odvezli nějakou tu fotku z vody. Ale co bylo nejvíce na tom dnu zajímavého? Večer se v našem hotelu u bazénu konal Řecký večer! Nejen, že byla živá hudba, ale hlavně úžasní tanečníci, kteří nám předvedli tance a pak dokonce i nás, diváky, zapojili do tancování. Já to neuhrála ani na to, že fotím a musela jsem jít taky a musím říct, že to byla opravdu dost velká zábava. Dokonce donutili i přítele, který vůbec netančí.
- 25.9.2015 8. den
Tento den byl poslední, který jsme si mohli vychutnat na Zakynthosu, který se s námi loučil deštivým počasím. Bylo to, jako kdyby přímo brečelo nebe, že odjíždíme. Nakonec se to, ale přeci jen trochu vybralo a z letiště byl krásný výhled na ty mraky a pohoří nedaleko. To byl poslední den.
0 komentářů